Tak jo, stalo se. Dneska jsem si obula ty předražený boty Nike, co jsem si koupila v záchvatu plánování zdravého životního stylu. A je to tady, dneska totiž vyběhnu. Moje první jarní kilometry. Já vím, netřeba to tak okecávat, ostatní sportovci už dávno běhají. Ale to pozor, já jsem v tomhle směru téměř nedotčená. Já se sice hýbu, to ano, ale nikdy ne tak rychle a pravidelně, jako to zamýšlím s tím během odteďka. Takže na to je potřeba řádně se psychicky připravit. No nebudu to oddalovat, oblékám se, beru si botky, zatím ještě taky šálu (vzduch je moc studený), klíče od bytu, mp3 přehrávač do uší (nepřežila bych to, kdybych měla myslet jen na to, že běžím, hudba mě rozptýlí). A je to tu, zamykám dveře. Ne! ještě jsem si zapomněla na sebe namotnovat ten měřič tepové frekvence, aby to se mnou neseklo!
A už letím ze schodů. Málem se srazím s důchodkyní, co bydlí o patro níž. Tak ne, vyběhnu, až budu venku z domu. Ne, zatraceně, před domem jsou nějací lidé, poběžím tedy, až je minu. A až přejdu silnici. A už. Ano, já běžím.
Fuj ten vzduch je ale tedy protivně studený. Ale radost z pohybu a slunce, i když studené, tak přesto jarní mi dodávají odvahu, že je to super, že už jsem se do toho dala. Proboha, co to je za blbou písničku! Na tu přece běžet nemůžu! Vydrž, říká mi mé odhodlanější já, zatímco se snažím písničku přepnout na další. Uf, no tahle už je lepší.

No nemusím vám říkat, jak to dopadlo. Že jsem to vzdala? No to ne, svou stanovenou trasu jsem uběhla, i když jsem napoprvé běžela jen půl hodiny. Ale upřímně, odrovnalo mě to na celý den. Bude to někdy lepší? Dočkám se chvíle, že budu vypadat, jak ty krásně usměvavé, pěkně oblečené a vůbec nezadýchané holky z amerických filmů?

Začnu běhat. Jasně. Fakt začnu! Říkám si to sice už několik let pokaždé s příchodem jara, ale tentokrát už to doopravdy zvládnu. A na čem to vždycky selhalo? No já ani nevím? možná jsem neměla tu správnou motivaci? Jenže tentokrát jsem se do toho obula. A to doslova. Začala jsem totiž botami. (Pokračování textu…)

Tak jsem se rozhodla, že budu aktivní a kreativní. Když budu něco tvořit, nebudu mít aspoň stále myšlenky na jídlo. Ano bude ze mě tvůrčí, a posléze taky štíhlá osobnost. Největším myslitelům to taky pálilo nejvíc, když hladověli, nebo jinak trpěli. (Pokračování textu…)

?Podívej, co jsem pro tebe našla,? podstrčí mi o víkendu kamarádka Karolína časopis s výmluvným názvem Dieta. ?Pro mě?? opáčím a chci odstrčit časopis na roh stolu. (Pokračování textu…)

?Můžu se u tebe zvážit?? zeptá se mě kamarádka Marika. Přišla ke mně na návštěvu, já zrovna krájím dort od babičky a další zákusky a ona otravuje s váhou? Vždyť já váhu ani nemám. ?Mám pocit, že jsem přes víkend aspoň kilo přibrala?? pokračuje dál Marika. ?Cože? Copak nevíš, že váha tak různě kolísá, i třeba v průběhu dne?? poučím ji nejistě. ?No jo, jenže když kolísá tak, že vlastně neustále tak trochu přibývá, tak je potřeba s tím začít něco dělat, víš!? prohlásí důležitě Marika. ?Já si pak nevážím sama sebe, když jenom kynu a kynu.? ?No já váhu radši vůbec nemám, víš?? podotknu. (Pokračování textu…)

? A kdy zas přijede Petr? Upekla jsem buchty, co má rád,? vyptává se mamka, když se v páteční večer objevím ve dveřích. Jezdím jednou za tři týdny navštívit své rodiče na venkov. Je tu krásně, i když trochu mrtvo? to pak člověk z nudy plení ledničku, a proto jezdím raději domů jen jednou za tři týdny? (Pokračování textu…)