?Až bude bída, tak my tlustý budeme hubený a ty hubený budou studený!? smála se vždycky tetička Anička. ?Podívej se na mě, mám pár kilíček navíc a každý kilíčko je na mně veselý, jedno hezčí než druhý. Tak na, přidej si ještě kousek dortu. Pravej Sacher z Vídně!? obhajovala svoji i moji solidní nadváhu. Uklidněně zabořím lžičku do druhého kousku sladké dobroty. ?A až umřu, nefňukejte, ale udělejte pěknou hostinu a pořádně se na mě najezte. Ať jsme tlustý na tři prsty,? smála se dál dobrosrdečně. Anička prostě uměla tu svou obezitku nosit.
    Tetička Anička už není, zemřela ve svých šedesáti při stotřiceti kilech. Měla tolik komplikací, od cukrovky přes srdíčko. Když měla pohřeb, plakala jsem. Její veselá kilíčka jí prodloužit život moc nepomohla. Ba naopak. Utřela jsem si mokré oči kapesníkem a šla si ukrojit Sacher dort. Pravej z Vídně. Můj poslední, teti!

    Další příběhy naší Valerie >>