můj sladký život
?Až bude bída, tak my tlustý budeme hubený a ty hubený budou studený!? smála se vždycky tetička Anička. ?Podívej se na mě, mám pár kilíček navíc a každý kilíčko je na mně veselý, jedno hezčí než druhý. (Pokračování textu…)
Na Vánoce už se moc těším, přála jsem si panenku Twiggy a mám takové tušení, že tentokrát na mě Ježíšek snad nezapomene.
?Nejez ty chlebíčky, neuvidíš zlaté prasátko,? rýpne si do mě na Štědrý den babička, když do sebe futruju už čtvrtý. Nic na plat, jak jde o chlebíčky, jsem k neudržení, prase neprase. Stejně na to zlaté podsvinče nevěřím. Lepší je to pravé? řízečky, jitrničky? (Pokračování textu…)
?Vali, uděláme si hezký den, ano?? Moje stejně stará sestřenka ví moc dobře, jak mě nadchnout pokaždé, když ona, Pražačka, navštíví na víkend babičku a tím i mě a naší vesnici. Trochu na ní, pravda, žárlím, je středem pozornosti všude, kde se jen objeví. Princezna Karolína s krásnými dlouhými vlnitými plavými vlasy, drobnou postavou? (Pokračování textu…)
?Nedá se nic dělat, půjdeš do ozdravovny,? usnesou se rodiče, když se pětiletá Romča zase rýpe v dávno studeném jídle. Sestra začne natahovat a aby ukázala dobrou vůli a odvrátila svůj nešťastný osud, pokusí se rychle sníst aspoň jedno sousto. Pár dní na to však stejně míří do ozdravovny ve Vrchlabí. (Pokračování textu…)
?Kdo snědl ty dva španělské ptáčky?? diví se matka, když se vrátí z práce. Její ustaraný pohled míjí moji rachitickou sestru a zastaví se u mě. ?To ty?? Jaká nespravedlnost! Jen proto, že na mojí sestře by mé oblečení plandalo? Jenže svědomí mě hryže a dva ptáčci ze Španěl tlačí v žaludku jako by byli ještě živí. (Pokračování textu…)
« Předchozí stránka
