A je to tady. Tohle už na sobě poznám, ta podivná bolest ve svalech, přecitlivělost na dotek, bolest hlavy, ucpaný nos. Chřipka jak vyšitá. Jenže já musím do práce. Vždyť mi jinak dohromady nic není, no ne? Padám snad do mdlob? Ležím v horečkách? Ne, tak šup z postele, vyhání mě budík.
Jsem totálně bez energie. Energie, energie? ?Chybí vám energie?? ta otázka mi vytane jako vzpomínka na nějakou reklamu. Určitě to byla reklama na něco dobrého? o tom není pochyb. Aspoň moje nemocné tělo to tak vnímá. Jé, jak to bylo příjemné, když jsem byla nemocná jako děcko. Mamka mi dávala na lžičku zázračný sirup proti kašli Thymomel. Jak ten byl slaďoučký. Pamatuju si, jak jsem si právě kvůli thymomelu častokrát přála být zase brzo aspoň trošku nemocná? A pak, mělo to ještě další bonus: Coby chudáčkovi marodovi mi mamka každý den nezapomněla přinést něco dobrého, nejlépe čokoládového.
Tak se prober, nakážu si. Už jsem dospělá a mamka tu není? Musím si poradit. Cestou do práce míjím se zastavím před lékárnou. Že bych si koupila nějaký vitaminy? A pak svůj pohled upřu na výlohu vedle. Cukrárna? Thymomel tam sice nemají, ale něco stejně, ba i více sladkého, jistě ano! Tělo si žádá své? No ne?