?Nedá se nic dělat, půjdeš do ozdravovny,? usnesou se rodiče, když se pětiletá Romča zase rýpe v dávno studeném jídle. Sestra začne natahovat a aby ukázala dobrou vůli a odvrátila svůj nešťastný osud, pokusí se rychle sníst aspoň jedno sousto. Pár dní na to však stejně míří do ozdravovny ve Vrchlabí.
    Po dobu její nepřítomnosti si den co den představuji, jak se nám Romča vrátí pěkně kulatá, a já už nebudu terčem jídelních narážek. Když se ale vrátí, k mému překvapení neváží ani o gram více. Večer si ke mně vleze do postele a s vážnou tváří mi pošeptá: ?Já jsem jíst nemohla. Oni si mě chtěli vykrmit a sníst, víš?? Páni, ta moje sestřička je ale hloupá, pomyslím si se zkušeností starší sestry. Ona ještě pořád věří na pohádky! To já ve svých šesti letech dávno vím, jak se to má s Perníkovou chaloupkou. Nechám ji usnout ve své posteli. A hned den na to začnu psát dopis Ježíškovi: Milý Ježíšku, zařiď, aby mě rodiče taky poslali do ozdravovny?

    Další příběhy naší Valerie >>