?Podívej, co jsem pro tebe našla,? podstrčí mi o víkendu kamarádka Karolína časopis s výmluvným názvem Dieta. ?Pro mě?? opáčím a chci odstrčit časopis na roh stolu. ?No jasně, pořád kňouráš, jak přibíráš a přibíráš, že nemáš pevnou vůli, a tak si myslím, že tohle by ti mohlo pomoci,? otevře Karolka časopis. Z dvoustrany na mě přísně vyhlíží nějaká paní, která drží v ruce krejčovský metr a kyne druhé, pěkně zakulacené, paní, aby si stoupla na osobní váhu. ?Co to má být?? zeptám se. ?Weight watchers, v Americe to už frčí dávno? Hlídači váhy, víš!? vysvětlí Karolína důležitě. ?Mno a co já s tím? Jako že se mám nechat někým sledovat? Jako nějakým detektivem? Nebo jako v nějaké reality show? Nikdy nevíš kdo tě sleduje?? začnu vtipkovat o téhle myšlence. To je ale šílenost. ?Náhodou, lidi jako ty nemaj pevnou vůli, nic jinýho než dohled na ně nezabírá?? poznamená kamarádka. No vlastně má tak trochu pravdu. Zrovna včera jsem neodolala, když jsem procházela kolem lahůdek. To pak byly rovnou tři chlebíčky a ještě pochoutkový salát s majonézou sebou. A tři housky k tomu. Tyhle místa jako lahůdky a cukrárny by měli zakázat, jinak nemám šanci.
    ?Ale to já bych musela mít rovnou osobního strážce, který by byl se mnou na každém kroku,? pokrčím rameny. ?Já myslím, že by ti to nedalo. Bylo by ti trapně přijít a mít zase kilo navíc. Začala by ses snažit. Když ne kvůli sobě, tak kvůli nim. A možná by ti tam vysvětlili, proč stojí za to, abys ty sama chtěla?? vysvětluje dál Karolína.
    ?Myslíš? Tak já si to teda přečtu??