Marcela Černá byla dalším odvážlivcem, který se s vámi podělil o strasti a radosti zdravého hubnutí. Přečtěte si, co jí k této změně vedlo, jak se jí po cestě dařilo, jaké si vybírala pomocníky a co si dávala dobrého k obědu. Třeba zrovna v tomto příběhu najdete ten svůj
a zjistíte, že se vším se dá něco dělat!!!

10. 10. 2006 Loučím se

Můj milý deníčku, je čas se rozloučit. Jsem v jednom kole a plná síly, a tak se odmlčím. Stejně bych psala každou chvíli totéž. Daří se mi totiž, dostala jsem se na váhu při které se cítím fajn, fit a hlavně spokojená a atraktivní.
Občas si dopřeju i nějaké to méně zdravé jídlo, ale zdravému jídelníčku jsem přišla na chuť. Koktejly a nějaké další doplňky si dopřávám dál, zvykla jsem si na tu lehkou variantu snídaní, která má navíc tu výhodu, že tělu dodá potřebné živiny. Celkově už mi není jedno, co jím. Stále chodím do fitka a udržuji kondici. Myslím, že jsem na dobré cestě a že mám do dalšího života dobře našlápnuto!
Možná Ti zase napíšu, nevím. Jediné, co vím, je, že se nikdy nechci vrátit k nezdravému způsobu života, nemotornosti, spleenům, že nemám co na sebe. Drž mi palce! Marcela

    Pokud jste nesledovali deníček paní Marcely pravidelně, můžete si jej přečíst pěkně vcelku!!! Čtete zde >>