Milý deníčku, mám dvě krásné děti a 20 kg nadváhy. No, podle tabulek to už vlastně ani není nadváha, ale docela slušná obezitka. Jenže to se to nabírá, když vám v těhotenství každý říká ?Jen jez, však jíš za dva!?, nebo ?Jez na co máš chuť a vůbec se neomezuj, to děťátku škodí, ono si samo říká, co potřebuje !? A než se rozkoukáte, dostane se vám do ruky správná literatura, eventuelně se dostanete mezi lidi, kteří o tom opravdu něco vědí, tak jste ?v devátým metru? a na sobě máte 28 kg navíc, z toho 20 přebytečných.
    Po porodu (červenec 2004) jsem byla odhodlaná s tím okamžitě něco začít dělat, jenže ouha. Moje tělo stávkovalo, vybíralo si nemoci za pět let zpátky, trpěla jsem permanentní únavou a zadýchávala se málem i při cestě na nákup. Maličko se to zlepšilo po čtyřech měsících, s manželem jsme chodili hrát badminton, týrala jsem se dlouhými procházkami s kočárem po našem úžasně zajímavém ?městě? (přivdala jsem se na moravský venkov a oni mi pak s velkou pompou sdělili, že jsou přece město) a snažila jsem se, jak to jen šlo, omezovat i v jídle, takže výsledkem dvouměsíčního snažení byla téměř 3 kg dole. A pak najednou šlus, utrum, konec. Už ani gram.
    Byla jsem nešťastná, tisíckrát se ptala sama sebe i manžela, co se to se mnou děje a odpověď nepřicházela. Tu mi s novým rokem sdělil až můj gynekolog. Byla jsem opět těhotná. Nevyděsil mě ani tak další blížící se přírůstek do rodiny, ale představa, že opět naberu další kila. No držela jsem se zuby nehty, sportovala jsem téměř po celou dobu těhotenství, nepřejídala se, posilovala. A vyplatilo se, nabrala jsem téměř předpisových 11 kg a po porodu (červenec 2005) mi jich 9 postupně zmizelo, takže jsem skončila na 77 kg.
  • Pokud nesledujete deníček paní Ivy pravidelně, můžete si jej přečíst pěkně vcelku!!! Čtete zde >>